12 Tajemství na druhou

Vášnivě, skoro až necitlivě s ní praštil o stůl. Stáhl sportovní legíny, kalhotky. Tepláky si rychle shrnul ke kolenům. Dokonalé nohy si hodil na ramena.  

Alice zprudka vstala od stolu. Všichni ztichli a otočili se jejím směrem. Nervózně se usmála: "Nemáte hlad, že bych něco nachystala?"
"Jó to bys byla hodná, holka," zabručel Dědek a něco si zapisoval do poznámek ve svém tabletu.
"Alby, pomůžeš mi?" kývla jeho směrem.
"Jak dlouho jsou spolu, že už je pod pantoflem?" zažertoval Ričí.
Albert dělal, že to neslyšel a pospíchal přes dílnu za Alicí do kuchyně. Sotva zaklaply dveře kutlochu, bylo slyšet hlasitý smích. Chlapská kuchyně neskýtala moc bohatý výběr, tak naskládali na tác hromadu proteinových tyčinek, něco vita džusů a dva jogurty.
"Alby?" začala opatrně.
"No co je?" odtušil s hlavou v lednici Albert.
"Já sem prošla většinu videií z toho Martinova dronu," opřela se o linku a pozorovala jak z lednice doluje tyčinky.

"A je tam něco zajímavýho?"
"Oni tam vytváří konstrukty z mutantů..." nechala ta slova viset ve vzduchu. Lednice nadskočila jak se z ní hrnul ven, tyčinky se rozsypaly po zemi.
"A to jde?"
"Asi moc dobře ne. Zatím to vypadá, že se jim každý pokus vymknul z ruky a museli ho zlikvidovat. U nás v laborce zkoušeli vylepšovat lidi pomocí implantátů už při výrobě, bylo by to levnější. Ať už zbraněmi nebo jinými nástavbami. Extra ruce a jiné končetiny. Vždycky to dopadlo stejně. Zešíleli a nedokázali fungovat. Takže nakonec to je tak, že vyrobíš konstrukt a pak do něj voperuješ biorunová vylepšení shodná s těmi, co používá například Stráž. Ale zřejmě je napadlo jít jinou cestou. Mutanti už mají vědomí pokroucené, takže by mohli změny genofondu nést podstatně lépe než lidé. A vypadá to, že se jim to daří. Podle toho, co jsem na tom videu viděla, jsou konstrukty nadměrně agresivní a nekontrolovatelné, ne sebedestruktivní jako lidské subjekty."
"Počkej, počkej. Chceš mi říct, že tam uvnitř může být funkční nějaký takový hovado, jaký jsme viděli na tom videu od Martina?"
"Spíš ne, ale vyloučit se to nedá." Udělala dva kroky od linky a chytila ho za ruce. "Může jich tam být víc v různých stádiích vývoje. Vůbec netuším, jak to tam vypadá a jak to tam funguje. Nikdy jsem tam nebyla. Jen vím, že jsme do toho zařízení posílali nějaký náš materiál. Pro urychlení výroby a vývoje."
Podíval se jí do očí a odstrčil ji z cesty. Pevně mu stiskla ruku.
"Kam jdeš?"
"Za klukama. Tohle musí vědět."
"Nemusí."

Zprudka se otočil proti Alici: "Jak jako nemusí? Do prdele práce, tohle úplně mění poměr sil. Můžeme tam narazit na hovado, o kterým nic nevíme. Vidělas to video? Sundal to až kanón namontovanej na obrňáku. Takovej kalibr nikdo z nás na plechovce nemá."
Alice cítila, že ztrácí půdu pod nohama. Opatrně pravou rukou vyvolala menu na sítnici a navolila nabídku feromonových koktejlů. Musím opatrně, aby si toho nevšiml, říkala si. Je to mazák. Zpříma se mu podívala do očí: "Alberte chápej, informace o tom, že je vůbec možné upravovat mutanty, se nikdy nesmí dostat mezi lidi. Dokážeš si představit, kdyby o tom někdo z nich kecnul před nesprávnýma ušima?"
"Alice, ty nás možná znáš den i s cestou, ale Míšo," zaklepal prstem na čelo konstruktu, "Míšo, ty nás znáš skoro celej život. Do háje, tohle jsou kluci z elitní jednotky, ti moc dobře chápou souvislosti. A to že zrovna oni si pustí hubu na špacír je asi tak reálný, jako že na Pernu budou zas ryby v rybníku."
"Proč by to museli vědět? Táhnete s sebou arzenál, jako byste chtěli vyhubit půlku Zóny. Jestli tam vůbec nějaká taková mrcha bude, tak trhavin máte dost."
"U všech bohů," zvedl hlas, "kluci musí počítat s tím, že tam na ně nějaká taková potvora může bafnout. Musej bejt opatrní, předvídat situaci a ne tam napochodovat jak ovce."
"Ale my dva to víme," usmála se smířlivě a přitáhla si ho k sobě, aby cítil její horký dech na tváři, "budeme dávat pozor za ně."
"To úplně nepůjde. Po průniku se rozdělíme. Já s tebou a Ričí s Dědkem. Jinak to nestihneme podminovat dost rychle, než dorazí Tom se stádem."
"Tak je pošleme kolem zdí. A my dáme hlavní budovu." Opatrně zvedla dávku drog uvolňujících se přes kůži a do slin.
"Tohle je zbytečná debata. Kluci to musí vědět. Musí s tím počítat, být připravení."
"Majore, sakra, to že jde vyrobit takovou zrůdu se musí vypařit z povrchu pernského společně s tím barákem. Chápeš to?" chytila ho kolem krku a začala ho vášnivě líbat. Koktejl chemikálií měl tento konstrukt opravdu bohatý a míst, kterými je dokázal dopravit do cíle, bylo také požehnaně. Sjela mu rukou k rozkroku. Do ucha mu zašeptala: "Bojuj hrdino, bojuj."

Vášnivě, skoro až necitlivě s ní praštil o stůl. Stáhl sportovní legíny, kalhotky. Tepláky si rychle shrnul ke kolenům. Dokonalé nohy si hodil na ramena a bez předehry, skoro až surově do ní vniknul. Prokousnula si ret, aby nevykřikla moc nahlas. Chuť krve na jazyku. Příjemná bolest v podbříšku. Sténání, hekání. Nahmatala jeho statné ruce na svých bocích a v křeči orgasmu do nich zaryla nehty. Prohnula se jako luk, a znovu, až tiše vydechla. Vyklouznul z ní. Nasadil si tepláky. Přitáhl ji k sobě. Tvrdě se jí zahleděl do očí. Pohladila ho po tváři. "Chápej, stačí, že to víme my dva. Oni zůstanou venku." Políbila ho. Usmál se.
"No nic, tak já to zas posbírám," sehnul se a začal ze země na tác skládat rozsypané tyčinky a vita džusy.
Postavila se a upravila. Cítila jak ji na stehna vytéká teplá památka na Alberta: "Musím na záchod."
"Víš, kde je," mávnul rukou směrem ke dveřím.
Naskládal na tác vše, co se válelo po zemi, a vydal se do kutlochu. S Alicí vešli skoro současně. Těžko se jim maskovalo co se odehrálo v kuchyni.
"Čekali jsme aspoň tepló kuchyň, když jste tam byli tak dlóho," špičkoval Dědek.
"Někdo do sebe určitě něco teplýho dostal," polohlasně zahlásil Ričí. Kluci málem vyprskli, jak se snažili udržet smích na úzdě.
"Hýkáte jak banda nadržených oslů," kontrovala Alice a upravila si prsa pod košilí tak vyzývavě, až měla pocit že Tom s Ričím z toho měli erekci. Sedla si za Martinův počítač a vzala si jeden z jogurtů. "Zkuste něco říct," šlehla pohledem do davu.