13 Předehra

Vznášedla tiše klouzala po povrchu směrem k masokombinátu. Jen občas něco z výzbroje zacinkalo a narušilo skoro posvátné ticho před akcí. Ve vysílačce zachrchlalo...

Ričí si přisedl vedle Alice. "Umíš řídit plechovku?" zeptal se a rozbalil proteinovou tyčinku.
Zakroutila hlavou s plnou pusou.
"To je dobře. Něco mi vyzkoušíš." Teatrálně povstal, rozpřáhl ruce, zatočil se a jako potrefená gazela přehopsal na druhou stranu místnosti. "Vážení, právě nastala ta chvíle. Dovolte, abych vám jako podílníkům společnosti ROTE m.o.s. představil prototyp fázového štítu. Vhodný do jakéhokoliv počasí, které vás venku přepadne. Lehký, skladný s dlouhou výdrží. Tadááá." Vytáhl ze změti všeho možného něco co připomínalo horolezecký úvaz zkřížený s oblečkem ze sadomaso salónu.
"A co přesně to dělá?" prohlížela si obleček jak z katalogu fetišistů Alice.
"Vytvoří to kolem tebe silné fázové pole. Jedná se o orčí technologii. Trošku jsem to poladil a při menší spotřebě krystalů je pevnější než většina toho, co se prodává. Hlavně díky tomu, že... no tím tě asi nebudu zatěžovat. Prostě si to navlíkneš, sem připojíš zdroj a tradá, už tě nikdo nezastřelí. Pokud teda nebude mít laserovej kanón."
"Tak to je super. Ričí, dokážeš mě napojit na komunikační uzel toho masokombinátu? Jen je tu jedno ALE."
"Jo to by se mohlo nechat zvládnout. Chvilku to zabere. A jaké ALE máš na mysli?"
"Připojíš mě, jakože mě - ne počítač. Jenže jakmile se konstrukt připojí k síti, vyšle stopovací paket, podle kterého ho klan najde."
"Jo to půjde, připojím tě tak, že tě budou hledat v nějaké pernské prdeli. Jen mi prozraď, jakej konektor a kam ti ho mám zastrčit?" mával jí před očima kabelem.
"To půjde bezdrátově," sladce se na něj usmála, "jen potřebuju přístupový bod."
Ričí chvilku pobíhal mezi svými zařízeními, na ruce jednu ovládací rukavici od virtuální reality a speciální půl VR brýle na hlavě. Díky tomu mohl sledovat program ve virtuální realitě a zároveň dle potřeby zapojovat krabičky a dráty. Postavil před Alici placičku sloužící pro bezdrátové spojení: "Můžeš."

Alice se připojila na síť. Vůbec z toho neměla dobrý pocit, ale Ričí je machr a většinou aspoň tuší, co dělá. V počítačích se vyzná nejlíp z celé party. Rozběhla se po dálnicích sítě rovnou ke komunikačnímu uzlu. Nikde žádný alarm, prostě jako by tam patřila. Páni, je fakt dobrej, zhodnotila Ričího práci v duchu. Začala prohledávat složky, záznamy, videa. Richard seděl vedle ní. Bylo vidět, že se soustředí na práci ve virtuálu.
"Střihni to. Mám to." Odpojila se ze sítě. Richard zamával rukou ve vzduchu: "Jako nůž máslem, puso. Nebudou mít ani tucha, že jsme tam byli a co jsme tam dělali. A co jsme tam vlastně dělali?" podíval se na Alici.
"Pozvali jsme Maxe na noční předváděčku zlomového objevu ve výzkumu. A víte co, potvrdil účast skoro obratem. Dorazí v jedenáct v noci," usmívala se spokojeně.
"Tož to abychom vyrazili," zabručel Dědek a zvedl se.
Vévoďák se podrážděně naklonil nad stůl směrem k Alici: "Jako dobrý, ale příště než něco takového vymyslíš, svěř se nám. Už jsme to párkrát dělali, víš. Možná jsi měla pocit, že když mu zapálíme masokombinát pod nosem, tak se Max zahrabe tak, že už ho nikdo nevyhrabe. Ale to ses spletla, holubičko. Upravíme plán, ale musíme být uvnitř dřív než oni. Tak šup šup, vezmi si ten sexy obleček od Ričího a mazej za Dědkem."
Podíval se na ostatní: "Smrti se nebát!"
"A ze života ukrást," odpověděli skoro jednohlasně ostatní.

Vznášedla tiše klouzala po povrchu směrem k masokombinátu. Jen občas něco z výzbroje zacinkalo a narušilo skoro posvátné ticho před akcí. Ve vysílačce zachrchlalo a ozval se Vévoďák: "Vyvezu Toma támhle za ty kopce. Posbírá tam bezmozky a snad je přivede v pravej čas. Já to otočím zpátky k Zóně a pohlídám Maxův příjezd, ať víme s čím jede a jestli jede opravdu on. Máme něco kolem hodiny, to by se mohlo zvládnout." Vznášedlo s Martinem a Tomem se odpojilo a zamířilo do kopců. Ostatní tiše pokračovali dál. Dědek se přesunul do prostoru pro plechovky a začal se soukat dovnitř. Alice nervózně kontrolovala výzbroj. Dva zdroje s fázovými krystaly do ochraného štítu a jeden náhradní v batohu. Dost energie na celý den, říkal Ričí. Zbytek místa v báglu zabírala trhavina. Laserová puška a baterky, nějaká cosicosi-dýka a velkorážní pistole u pasu. Albert navedl vznášedlo směrem k bočnímu vjezdu do areálu masokombinátu. Posledních dvě stě metrů klouzali tiše s vypnutým hlavním motorem, jen turbínka v podvozku ševelila jako vánek. Ričího ruce v ovládacích rukavicích se míhaly vzduchem. Zajišťoval, že bezpečnostní systém si jejich návštěvy nevšimne. Vznášedlo zastavilo. Albert se okamžitě začal soukat do plechovky.

Alice se k němu naklonila: "Pošleme je na perimetr. My dva si vezmeme budovu, platí?"
"O.K., ale i tak si myslím... ," Nestihl dokončit větu.
"Já vím," skočila mu do řeči, "už jsme to probírali." Nasoukala se ještě blíž a políbila ho.
Tohle je krapítek na hovno, běželo Albymu hlavou, když startoval plechovku. Střílení civilistů, kteří se podílejí na výrobě tohohle svinstva, mu nevadilo tolik jako to, že parťákům neřekl o té potvoře, co tu možná sešroubovali. Co už. Trhavin a granátů mají snad dost.
"A je to naše. Můžete na scénu," ozval se ve sluchátku Richard.
"Rozumím, já s Dědkem zajistíme vstup," otevřel vznášedlo, karabinu připravenou ke střelbě. Rychlá kontrola zdí u vjezdu. Nikde nikdo. Vydali se k bráně.
"Napravo strážný na ochozu," hlásil Ričí, který sledoval senzory masokombinátu.
"Mám ho," zabručel Dědek. Zalícil karabinu a vžum, tmu prořízl krátký laserový paprsek, který chlapíka na ochozu málem vypařil i s botama. "Sakra, to byl hadrák," podivil se Jenda, "čekal jsem aspoň štít nebo tak." A ubral z výkonu zbraně něco přes třicet procent.
"Šetřej na nepravejch místech," pousmál se Ričí, "holt jsou si moc jistý."
"Tím líp pro nás," hlásil Albert od ovládacího panelu brány. Přiložil na něj udělátko od Ričího. Chvili se nic nedělo a pak cvak, zámky vrat se uvolnily a pomalu se začaly otevírat. Pohybovat se v plechovkách tiše chce řádnou dávku cviku a trpělivosti. Dědek s Albertem už tohle dělali tolikrát, že jim ani nepřišlo nutné se na to nějak zvlášť soustředit. Ričí jim hlásil pozice strážných venku a značil je na mapě, která se jim zobrazovala na hledí. Alice se nervózně sunula ve stínu Albertovy plechovky. Fázový štít nebyl nijak vidět. Asi desetkrát už kontrolovala ovládání na předloktí. Podle displeje bylo vše v pořádku.

Ričí konečně opustil bezpečí vznášedla. Jeho plechovka byla jiná. Byl to model B. Oproti klasické konstrukci dostala několik zásadních vylepšení. Jedním z nich bylo plně virtuální ovládání, kdy má pilot na hlavě helmu, ve které vidí obraz poskládaný ze senzorů na těle plechovky. Díky tomu byl pilot kompletně schovaný ve skeletu plechovky a lépe chráněný. Původní konstrukce funguje spíš jako brnění, které vylepšuje lidské schopnosti a jednou ze zásadních slabin je helma. Model B hlavu neměl, jen ramena. Byl výrazně dražší na výrobu i údržbu, a asi i proto se jeho výroba nikdy neprosadila, přestože ho ROTE nabízí každému svému zákazníkovi. Kluci zas Richardovi tvrdili, že raději koukají ven vlastníma očima než mít hlavu ve virtuálce.

Albert se chopil velení: "Dědek s Ričím zajistí vnitřní okruh a pak to vezmou vchodem do administrativní budovy. Já s Alicí půjdeme přes skladiště. Dnes večer je tu jen osm lidí, takže bychom měli mít klid na práci." Přesunuli se k vratům od skladiště. Ričího udělátko opět odvedlou svou práci a dveře vedoucí do skladu se odemkly. Alice je tiše pootevřela. Hned za dveřmi byla kukaň pro hlídače. Chlapík měl na hlavě virtuální helmu od zabezpečovacích senzorů, hlavu v záklonu a otevřenou pusu, evidentně spal. Albert ho jednou dobře mířenou ranou z karabiny uspal navždy.