1918 Konec Velké války 2.díl

Abychom dobře pochopili jak je možné, že právě Čechoslováci, Poláci a Italové byli národy, které se vydali daleko do hlubin vesmíru, musíme se vrátit pořádný kus v čase. 

Vraťme se ke konci Velké války (1. světové) do roku 1918. V našem alternativním vesmíru skončila Velká válka podobně jako ta naše. Německo a Rakousko-Uhersko prohrály. Francie s Británií sice patřily k vítězům, ale jejich ekonomika a populace se nacházeli v troskách

Shrňme si dění let 1918 - 1939:

Československo - srdce Evropy. Země nejméně postižená Velkou válkou. Montovna, laboratoř a sýpka Rakouska-Uherska. Díky své poloze ušetřeno válečné vřavy. Průmysl, vysoké školy, zemědělství hnány vpřed dříve silným rozpočtem monarchie. Habsburkové pumpovali neskutečné sumy peněz do experimentálního a těžkého průmyslu, který svými penězi podporovaly i německé rody. Čechoslováci na válce jen získali. V okamžiku, kdy se Čtyřspolek hroutil a Bulhaři začali koncem léta žádat o příměří, uzavřeli českoslovenští politici tajný pakt o podpoře vzniku samostatného Československého státu s Itálií, Francií a Poláky. Poláci se snažili získat podporu pro svobodnou samostatnou republiku. Jejich území před válkou patřila německému a ruskému císařství. Polské nároky podpořily severské národy společně s Británií. Polsko-Československá hranice byla dohodnuta. Obchodníci z obou stran uzavřeli výhodné dohody.

Itálie - měla štěstí na pevnou politickou elitu, která dokázala prosadit zisk území na úkor Rakouska-Uherska a to konkrétně obrovské části Alp od švýcarských hranic až po Salzburg na severu a Villach na jihu. Italové z války vyšli se silnými zisky a jejich území ani armáda nebyly zdecimované. Využili situace a za tichého souhlasu ostatních zemí zabrali velkou část Německa až k Šumavě. Povídá se, že v tom měla prsty i nová československá vláda, která stála o silného souseda s přístupem k moři a o dobré vzájemné vztahy. Mnozí politici a továrníci obou národů k sobě měli velmi blízko a cítili možnost nejen obchodního prospěchu. Na území Československa se nacházela velká část experimentálního vojenského průmyslu a těžký průmysl nebyl válkou v těchto končinách zasažen vůbec. Itálie se po roce 1920 stala jednou z vůdčích západoevropských zemí

Rusko - šlo z revoluce do revoluce. Severozápadní hranice doznala velkých změn. Finové, Švédi a Poláci ucítili příležitost a zakousli se. Finská svobodná republika rozšířila svá území až za Petrohrad a dohadovala se se Švédským královstím o území Estonska. Švédové zabrali Litvu, Lotyšsko a větší část Estonska. Poláci hráli do karet Švédům, uzavřeli s nimi mír a spolkli jako malinu území Běloruska. Rusové neměli stabilní vládu a jelikož nebyli schopní se domluvit, která z mnoha revolučních vlád, prezidentů, carů a samozvaných vůdců je ta správná, nezbylo jim než se s tím smířit.

Polsko - se hned po válce stalo novou evropskou mocností. Agresivní vojenská politika směrem na východ i na západ, rychlé spojenectví se Švédským královstvím a nehorázné územní zisky. Východní hranice za Smolenskem skoro tři sta kilometrů od Moskvy. Většina území Ukrajiny připadla také Polákům. Tento zisk byl čistě diplomatický, ještě v roce 1918 si delegace Ukrajinské republiky sama vyžádala rozdělení území mezi Polsko a Československo. Bohužel Čechům připadl jen malý kousek země - Podkarpatská Rus. Poláci získali zbytek Ukrajiny. Mapa Polska končila až za městy Voroněž a Volgograd. Za Charkovem a Doněckem si ale lidé žili svým životem a bylo jim jedno, kdo si co kreslí do map. Úředníky tam skoro neviděli a daně neznali.